寝不足 pokračuje, částečně i vlastní vinou.

Patnáctý den začal shrnutím předchozích dvou týdnů. Jinými slovy jsme v devět ráno měli mít připraveny poznámky, čeho všeho jsme si od příletu do Japonska všimli nového na japonské společnosti a japonštině. Zaspal jsem, tudíž jsem se toho dne vyspal o trochu lépe než obvykle, ale pořád žádná sláva. Z hodiny příprav na interview si nic nepamatuji, takže si dovolím ji vynechat. Odpoledne pak část naší skupiny čekal home visit. Šestnáctý den jsme měli všichni proslov, takže místo návštěvy rodiny by se hodil čas na nácvik, ale to Japan Foundation moc nezajímalo.

Když jsme tedy neměli na výběr, alespoň jsme si home visit pořádně užili. Já se s jedním kolegou z Indonésie vypravil do blízké vesnice 土丸. I kdybych nechtěl, všechny povinnosti šly z hlavy pryč samy. Proč se stresovat, když se může člověk nechat unášet atmosférou japonské vesnice, prohlédnout si nedaleký chrám, zajít do onsenu a ještě se důsledně přecpat domácím nabe a tenpurou? Trochu zvláštní dojem zanechala záliba 妹 z host family v únosech a vraždách dětí, ale nedá se říci, že bych si tohoto fenoménu poslední doby nevšiml v Japonsku i já sám.

Šestnáctý den ráno nás čekal proslov. Přestože nás 妹 zmíněná výše dovezla autem až k institutu, vrátili jsme se pozdě a na nácvik proslovu moc času nebylo (tu noc jsem se ho učil prvně). Ještě trocha tréninku ráno a hurá přednést ho naostro a před kamerou. Příliš jsem si ho nepamatoval, a tréma tak pracovala, ale čekal jsem, že to bude horší. Odpoledne, kdy jsme si připravovali téma nového proslovu, jsem myslel, že nepřežiji. Dlouho do noci jsem pak pracoval na samotném textu, mé téma zní tentokrát „チェコの教育問題“. Mimochodem dnes už druhá vyučující bezděčně uznala, že je tento program až nezvykle moc nabitý.

Dopoledne sedmnáctého dne bylo vyplněno přípravami na páteční interview v Kjótu. Poněkud jsem si vylepšil svůj obraz tím, že když jde o techniku, rozchodím intuitivně naprosto cokoliv, konec hodiny jsem pak bez přetvářky prospal. Jinak tu je můj obraz něco ve stylu 考えずになんとなく生きている可愛い猫. Odpoledne měla druhá část účastníků programu home visit (tzn. nebyla výuka), takže já jsem měl čas dokončit text proslovu. Odeslal jsem ho v osm hodin večer a následně se (prvně) odebral do karaoke místnosti, kde jsem strávil pár hodin a zbavil se svého お土産 v podobě Becherovky (Krtek mi byl odebrán během dopoledne). Spánek by mi prospěl víc, ale když už jsem v Japonsku, legrace musí být ^_~

Zítra následuje Kjóto a pak konečně víkend, který hodlám z co největší části prospat.

Pozn.: Kolegu Slováka jsem pozdravoval ^_~