Peklo končí ^_^ Ale před tím nejprve…

…totální selhání na všech frontách – to byl proslov osmatřicátého dne. Naše skupina dostala pokyn dostavit se na devátou hodinu do haly, kde měla probíhat generální zkouška. Samozřejmě jsme tam nebyli potřeba, jelikož byl náš nácvik naplánován až na půl jedenáctou. Navíc se zkouška předchozích skupin protáhla, takže na nás přišla řada ještě později. Těsně před zkušebním proslovem nám pak jedna lektorka oznámila, že máme v textu proslovu stále dost chyb – v textu, o kterém naše vyučující, již běžně máme na hodiny interview, prohlásila, že už je perfektní. Gramatická chyba byla i ve větě, kterou ona sama celou napsala… Takže jsme necelé tři hodiny před začátkem 発表会 text opravili a přeučili se ho.

Samotné 発表会 pak bylo místy až fraška. V první části měly prezentaci skupiny nižší jazykové úrovně. Protože všichni prezentující museli odpovědět alespoň na jednu až dvě otázky, v případě nezájmu ze strany posluchačů (tj. nás a lidí ze sousedství) se o otázky starali lektoři – ti ovšem své otázky sdělili již během příprav, takže stačilo si připravit odpovědi a odrecitovat je (což bylo znát). Naše skupina patřila do pokročilejší části a i když nám také bylo řečeno, na co budeme případně dotázáni, nedošlo na to, jelikož posluchači na nás chrlili jednu otázku za druhou. Což by možná nebyl až tak velký problém, kdybych však byl při smyslech. Otázky jsem vnímal napůl a moje odpovědi dávaly smysl také napůl, nebo ho nedávaly vůbec. Ne tak jako já, ale i kolegyně měly své chvilky, když jedna z nich řekla (a celou dobu si za tím stála), že má pět dětí (namísto sourozenců), a druhá na mě odkázala jménem ヨセフたん. Korunu všemu nasadila kolegyně od MC poděkováním za 面白い答え ^_^; MC celkově působilo opravdu přesvědčivě – とても興味深い発表、ありがとうございました přečtené z papíru a navíc se zásekem? ^_^ Já působil dle očitých svědků podobně – při každém děkování za otázku (ご質問ありがとうございました) jsem se tvářil, že bych tazatele nejraději něčím přetáhl. Na prvním obrázku ovšem právě pokládám přednášejícím otázku já, což je na mě natolik nezvyklá činnost, že jsem byl za celý 発表会 jako jediný tazatel vyfocený (dokonce dvakrát). Samozřejmě jsem se neptal jen tak ze zájmu či abych přidělával problémy, nýbrž vše bylo domluveno předem (サクラになった、私は).

V každém případě tento den naše muka skončila. Někteří se rozhodli oslavit tuto událost 飲み会, já rázně odmítl a dal přednost tříhodinové procházce. Poznatek? Venku je večer nehorázná zima.

Dopoledne devětatřicátého dne se přihlášení zájemci zúčastnili 着付け. Kromě kimona jsem dostal i katanu, o zábavu jsem měl tudíž postaráno ^_^

Odpoledne a večer jsem se věnoval všelijakým více či méně drobným činnostem, o nichž nemá význam se tu moc rozepisovat, takže jako náhradu přihodím obrázek zbytku naší skupiny z Nary ^_~