Protože jsem teď vůbec neměl čas ani na pořádný spánek, shrnu předchozí tři dny do jednoho zápisku. A možná to budu dělat častěji.

Zaměstnanci v knihovně na nás mluví stylem, jako bychom se japonsky učili zhruba dva týdny, při běžné výuce však všichni používají své přirozené tempo, nanejvýš mírně regulují slovník. Osmý den s námi výjimečně diskutovala jiná vyučující, a ta si vůbec nebrala servítky – přesto to byla do té doby nejzábavnější hodina, kterou jsme měli, protože pusu měla 先生 pěkně proříznutou a diskuse o vzdělání se zvrhla v povídání o BL a homosexuální manze ^_^ Na začátku hodiny samozřejmě nesmělo chybět 自己紹介, z nichž mi už natolik hrabe, že jsem se suverénně představil jako ヨセフさん… ^_^; Ale to je v pořádku.

Odpoledne nám ovšem sklaplo, jelikož nastal čas přednést, co jsme si připravili o našem putování po Ósace. Ve srovnání s běžnou hodinou bylo 発表会 ale nakonec lepší, a to ze dvou důvodů: stačilo se pár minut předvádět (a tím to haslo) a skončilo se dost brzy. Takže jsem měl čas rozbalit 電子辞書, jenž v poledne dorazil (vezmu-li v úvahu, že ho odesílali předchozího dne odpoledne, tak tomu říkám dobrý výkon).

Příliš jsem si s ním však nepohrál, jelikož bylo potřeba dát na papír své myšlenky z diskuse a napsat úkol, který měl už být ve skutečnosti ráno hotový. Chtěl jsem napsat i proslov zmíněný v minulém zápisku, ale to už bylo nad mé síly.

V den devátý se krize dále prohlubovala. Další ranní diskuse vyžaduje další písemné zamyšlení a proslov za mě taky nikdo nenapíše. Pod dveřmi bylo navíc oznámení, že příští den můj pokoj navštíví úklidová četa, což znamená nutnost dát ho podle instrukcí do rozumného stavu (ve kterém se nenacházel, protože nebyl čas ho v něm udržovat). Všechno dokončit se mi podařilo krátce po jedné hodině v noci.

Abych se úplně nezbláznil (a především protože jsem měl hlad), vyrazil jsem si odpoledne opět do コンビニ. Už jsem ledacos viděl i v centru Ósaky, ale s čistotou Japonska to vážně tak horké nebude – odpadků se na ulicích válí docela dost. A porna taky ^_^

Tento den také probíhal nácvik telefonického rozhovoru s rodinou, již 19. listopadu navštívíme. Bylo jasné, že skutečný telefonát podle nacvičovaného scénáře probíhat nebude, ale hrát si s keigem a volat si se slečnou z recepce byla legrace – různé kiksy, kterých jsme se dopustili, byly k popukání ^_^

Po nehorázně nudné diskusi na téma „Domácnost a svatba“, na niž jsem myslel, že nebudu schopen vstát, konečně následovalo desátý den to, na co jsem se těšil nejvíc – lekce 関西弁 ^_^ Trvala padesát minut… Ale lektorka byla správně hyperaktivní a Kansai-ben je prostě super ^_^ Odpolední výuku nahradila (naštěstí) příprava na zítřejší návštěvu základní školy. Nebyli bychom v Japonsku, kdyby nebylo vše pečlivě naplánované (včetně našeho pořadí nástupu a dalších drobností):

• 10:00 – odchod z institutu
• 10:25 – příchod do školy, vyčkání v knihovně, přesun do tělocvičny
• 10:40–11:25 – uvítání, školáci nám zazpívají, pozdrav od jejich zástupce, pozdrav od nás, každý jednotlivě 自己紹介, představení našich domovin
• 11:25–11:35 – exkurze po škole
• 11:35–12:20 – (ve třídě) dáme školákům kvíz ohledně našich zemí, školáci si s námi budou v osmi skupinách hrát, ve čtyřech skupinách potom volná debata
• 12:20–13:00 – oběd ve školní jídelně
• 13:00–13:10 – rozloučení se
• 13:20 – odchod ze školy

Pozn.: Fotit školáčky máme přísně zakázáno.

Každopádně jsem se tyto dny bavil s různými lidmi (ne že bych to nedělal pochopitelně i jindy) a shodujeme se na tom, že má tenhle program vážné nedostatky. Především tu citelně chybí výuka jazyka jako takového. Výrazně se zlepšuje naše schopnost rozumět a vyjadřování je též lepší, ale znaky a gramatické jevy se nám z hlav rychle vypařují. Jistě, to se přeci můžeme učit sami, už jsme velcí a nepotřebujeme vodit za ručičku. Jenže to by na to musel zbývat čas a energie – ani jednoho se po denním sepisování úvah a proslovů nad tématy, ke kterým buď nemáme nějaký zvláštní a rozumně obhajitelný názor (obzvlášť v japonštině), nebo nás vyloženě nezajímají, nedostává. Jak jsem zjistil, byl jsem na tom s jednou hodinou ranní relativně dobře, někteří šli spát i mnohem později (a ti, co odevzdali ještě během dne, si zase většinou vždy přivstali o pár hodin ráno).

A chybí mi čeština, takže jsem moc rád, že mám ve vedlejším pokoji i třídě kolegu Slováka (je tady z toho taky docela na nervy a začal o 600 % víc kouřit) ^_^ Zato se mi zalíbila čínština. Docela dost. Nebezpečně dost.

A protože dnešní jídla byla zase o něco zajímavější, mám i fotky ^_~

Zítra je tedy základní škola, v sobotu nejspíš 猫, teď se jde spát ^_^ Po příletu do Japonska teprve podruhé v nějaký rozumnější čas.