Excesy jako v Kóbe se nekonaly a Japan Foundation nám připravila zábavný den ^_^

Odjezd tradičně v devět ráno, cesta autobusem jako vždy vražedná, první zastávka 清水寺 ^_^

Po prohlídce chrámu, pokochání se 紅葉 a nákupech v okolních obchůdcích následoval rychlý oběd v nákupním centru BiVi二条, odkud jsme se kvapem přesunuli do 京都市市民防災センター, které nás mělo poučit o tom, jak se zachovat v případě přírodních pohrom a podobných událostí – a rovnou jsme si je v simulátorech mohli i vyzkoušet. Zemětřesení byla legrace, kouř z požáru krásně nasládle voní (nebyl jsem jediný, kdo z něj dostal na něco chuť), tajfun (bez deště) byl příjemný vánek a zavalení v horské chatě zase horor, to se jim povedlo asi nejvíc ^_^

Jakožto vítězové v souboji s přírodními živly jsme dostali hodinu a půl dlouhý rozchod v 四条・三条河原町 (přesněji 寺町) – zatímco dopoledne jsem neslyšel nic než čínskou japonštinu a v 京都市市民防災センター evropskou, při nákupech v této čtvrti plné obchůdků měla převahu japonština vietnamská, pouze zpočátku říznutá čínskou. Už v Česku jsem měl standardní japonštinu ovlivněnou tokijským dialektem a po příletu do Japonska mi do slovní zásoby a intonace začal silně pronikat Kansai-ben, takže jsem opravdu zvědav, co se mnou udělá tahle (převážně asijská) směska ^_^;

Den uzavíralo tradiční divadlo – kjógen a nó zaštítěné Japan Foundation (vyslechli jsme si proslov nějakého papaláše, který měl v každé větě minimálně dvojnásobně víc „ですね“ než partikulí). Začalo se fraškou 文蔵. Stará japonština není žádný med, ale ledasčemu se dalo rozumět – a porozumění by bylo vyšší, kdybych se na hru dokázal soustředit, což pořádně nešlo, jelikož někde v řadě za mnou kdosi z jiného programu hlasitě chrápal, což po okolí vyvolávalo smích, a souběžně s tím jsem dvě řady před sebou měl na očích (polo)spícího Japonce ^_^; Navíc jsem seděl hned u 橋掛 a sem tam mě rozesmávalo i dění v zákulisí (různé rány a omluvy) ^_^

Po krátké přestávce se přešlo na druhý kousek, představení nó 小鍛冶. Jazyk o poznání ztěžkl a kvůli hlasitému hudebnímu doprovodu a mručení sboru nešlo jednotlivá slova pořádně rozeznat. Chrápání v tom rámusu také slyšet nebylo, takže jsem si užíval alespoň atmosféru. Nevítané zpestření přinesla jen velká nudle, jež jednomu herci visela z nosu, ale co s ní měl dělat… Další herec pak při čekání, až přijde jeho čas, vypadal, že velice brzy usne, ovšem svou roli následně zvládl dobře.