Jedny z posledních dní strávených v tomto roce v Japonsku.

Únava si vybírala svou daň a měl jsem po velkou část dvaačtyřicátého dne potíže udržet oči otevřené, ovšem na pospávání nebyl čas. Dopolední hodina sloužila ke shrnutí celého programu, zhodnocení, jak se nám podařilo splnit vytyčené cíle, a určení cílů nových. Z mých oficiálně zaznamenaných (na začátku programu narychlo vymyšlených) cílů se mi nepodařilo příliš splnit ani jeden, ale zažil a poznal jsem tu toho tolik, že to opravdu není nejmenší problém. Po krátké anketě v knihovně přišel poslední 連絡会, kde jsme byli seznámeni s organizací našeho odletu a byla nám předložena rozsáhlá a detailní anketa týkající se absolvovaného programu. Původně jsem myslel, že se v ní rozepíšu podrobněji, ale časově na to nebyl příliš prostor, jelikož jsem měl již naplánované jiné činnosti. Předně bylo potřeba utratit na ICOCA zbývající peníze, tak jsme s čínskou kolegyní procházkově vyrazili do čtyři kilometry vzdáleného obchodního centra. Mimo jiné jsme tam každý koupili dárek pro thajskou kolegyni, jež slavila dvaadvacáté narozeniny, mírně jsme se však při nákupech zdrželi a dorazili na oslavu s jedenapůlhodinovým zpožděním (na což si však u nás dvou už všichni tak nějak zvykli) ^_^; Ani večeři v institutu jsme neměli šanci stihnout a museli si opět obstarat jídlo v コンビニ (chuťově zajímavější než pořád ty samé věci v institutu).

Jinak institut nám nedá pokoj ani po odletu, jelikož musíme napsat dvoustránkovou zprávu o tom, jak nám zkušenosti v programu nabrané pomohou při následujícím studiu japonštiny a jak naše vyprávění o programu inspirovalo naše spolužáky (jinými slovy jsme povinni se o naše příběhy podělit). Takže si připravte nějaké dojemné odpovědi ^_~

V průběhu dopoledne třiačtyřicátého dne jsme si po jednom chodili na patnáct minut popovídat s přiděleným lektorem. Dostalo se nám zhodnocení našich výsledků během programu, většinu času však zabrala anketa podobná té z předchozího dne, akorát v ústní podobě a více osobně zaměřená – tím naše studijní působení v institutu definitivně skončilo. Po většinu odpoledne jsem pak kouzlil se zavazadly, aby se do nich vešlo co nejvíc, a vyplňoval materiály pro japonskou poštu.

Večer pořádaly vietnamské kolegyně opět 飲み会 (mám dojem, že to teď dělají obden), já znovu odmítl. Poslední dny jsem toho opravdu moc nenaspal, tudíž jsem předpokládal, že v osm večer zalehnu, ale… v době zveřejnění tohoto příspěvku je skoro pět ráno.