Stejně jako minulý, byl i tento víkend plný fyzického pohybu, na rozdíl od všedních dní.

Většina účastníků programu odjela čtyřicátý den na exkurzi do plynáren 大阪ガス, já se však nepřihlásil, a tak jsem se mohl jednou pořádně vyspat. Snídani jsem si koupil v コンビニ a vyrazil cyklisticky do オフハウス vzdáleného necelých šest kilometrů. Poněkud jsem zabloudil a jen cestou tam najel zhruba dvojnásobek, ale to je vedlejší. Podstatné je, že jsem se kdesi v neznámých končinách zeptal jedné paní na kole, kudy se dostanu na 和泉砂川駅. Přestože vezla ještě dvě malé děti, okamžitě odpověděla, že pojede se mnou, a nedala si říct jinak. Cesta na stanici sice nezabrala tak dlouhou dobu jako v Himedži, ale kopec při zpáteční cestě musela paní zdolávat snad hodinu. Mimochodem její kolo bylo v dezolátním stavu, ale na to jsem si už v Japonsku také zvykl – ono není divu, že se tu bicykly nekradou.

Odpoledne jsem sepsal shrnutí předchozích dvou týdnů a než jsem se nadál, byl čas odjezdu na 忘年会. Za poplatek 500 jenů mi bylo dovoleno se dvě hodiny ládovat suši a dalšími dobrůtkami, samozřejmě se i povídalo, tancovalo a různě skotačilo.

Ráno jedenačtyřicátého dne jsem si přivstal a vyrazil s čínskou kolegyní na dlouho plánovaný celodenní výlet po Ósace (dlouho plánovaný ve dvou smyslech – dohodnutý již mnoho dní, ale chystaný až tuto noc do půl jedné).

Jelikož nebyla kolegyně ještě nikdy v zoo, první zastávkou (s výjimkou コンビニ, kde jsme si koupili snídani, na kterou nebyl v institutu čas) se stal 天王寺動物園. Dorazili jsme však před otevírací dobou, takže jsme nejprve trochu prošli okolí.

Samotná zoologická zahrada není příliš rozlehlá, nicméně přes dvě hodiny jsme se v ní zabavili ^_^

Následoval přesun do 長居公園, kde jsme si dali za cíl navštívit 大阪市立自然史博物館.

Chtěli jsme si ještě zvenčí prohlédnout nasvícený 大坂城, ovšem proč se k němu dopravovat konvenčně metrem, když se dá využít 大阪水上バスアクアライナー (jinými slovy loď) ^_~ Díky kupónům k 大阪周遊パス jsme měli jízdné (stejně tak všechny dnešní vstupy) zdarma, ale kdyby ne, asi bychom každý vynaložených 1 300 jenů, jež cesta z 淀屋橋碼頭 do 大阪城碼頭 obvykle stojí, poměrně litovali, protože 40 minut uběhlo jako voda a my i jaksi zapomněli po většinu cesty pozorovat okolí ^_^;

Po celý den nebylo zrovna teplo, nicméně teď se už ochladilo pořádně, tudíž jsme rychle přeběhli přes 大阪城公園 a půl hodiny (do zavírací doby) se hřáli v ピースおおさか (neboli 大阪国際平和センター).

Nasvícený Ósacký hrad byl krásný, ovšem světelné podmínky nedovolovaly vytvořit použitelný snímek. Stejně tak jsem nemohl vyfotit dvě nepředstavitelně dlouhé fronty lidí, kteří pravděpodobně čekali na jakousi událost s nasvícením hradu a okolí spojenou.

Únava už dělala svoje, takže jsme se vydali zpět k institutu, což se i tuto neděli neobešlo (kvůli prapodivnému jízdnímu řádu autobusu Japan Foundation) bez pěšího přesunu z nádraží りんくうタウン.

V pondělí nás čeká zhodnocení programu a instrukce k návratu do vlasti, v úterý krátké popovídání s lektory ohledně našeho budoucího směřování, ve středu večer 終了式・歓送会 a já pak ve čtvrtek dopoledne spolu s většinou Evropanů odlétám pryč…